Čekací doby ve výrobě a co s nimi

V procesu výroby chceme „vyrábět“ a ne na něco čekat – to podepíše každý manažer a hlavně také akcionář, který na valné hromadě zvedl ruku pro investici do nové technologie. Nicméně úplně bez čekání vyrábět nelze.
Zveřejněno
18
Červen 2024
Autor
Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog.
Sdílet
article-photo

Dokonce i kdybychom měli nadbytek zakázek, dostatek výrobních kapacit, naprosto bezporuchovou technologii a trvalou disponibilitu vstupního materiálu, vždy se nějaký „waiting time“ objeví. Čím to je a jaké jsou možnosti eliminace čekacích dob?

Jak už bylo uvedeno výše, nebudeme se nyní zabývat čekáním kvůli poruchám zařízení, chybějícímu materiálu, problémům s kvalitou nebo nedostatku strojních či lidských kapacit. I když všechny právě uvedené příčiny přerušení výroby eliminujeme, přesto zůstanou tři základní typy čekání.

Typ-1: velikosti výrobních dávek. Když bude výrobní dávka stanovena na 100 kusů a každý se bude opracovávat 1 minutu, bude každý kus 99 minut čekat a to buď než na něj přijde řada nebo na zbylé kusy po něm, než bude celá výrobní dávka posunuta k dalšímu zpracování. Pouze tedy u jednokusových výrobních dávek (tzv. „one piece flow“) bude čekání nulové.

Typ-2: přestavby zařízení, před nájezdem dalšího (jiného) výrobku. Navzdory tomu, že provádění přestaveb je kvalifikovaná činnost s přidanou hodnotou, vyvolané čekání je ve výrobním prostředí velmi neoblíbené. To samozřejmě vede ke snaze navyšovat výrobní dávky s důsledkem nárůstu čekání typu-1.

Typ-3: asynchronnost výrobních procesů. Je-li konečný výrobek smontován byť jen ze dvou vyráběných komponent, nepodaří se vždy, aby byly 1:1 pro montáž k dispozici v jeden okamžik. Tím spíše je-li těchto komponent více.

Plánování a řízení materiálového toku ve výrobě tak, aby suma výše uvedených typů čekání byla minimální, může být poměrně náročnou logistickou úlohou. Nezřídka dokonce jde o pořádný rébus. Historie řešení eliminace čekacích dob ve výrobě je však již dlouhá – máme tedy k dispozici vzorové postupy „jak na to“:

  • optimalizace velikosti výrobní dávky (EBQ - Economic Batch Quontity)
  • zkracování přestavovacích časů (SMED Single Minute Exchange of Dies)
  • aplikovaná teorie úzkých míst („synchronizovaná výroba“)
  • optimalizace lay-out ve výrobě (Systematic Layout Planning)
  • intralogistika (navrhování výrobních linek)

Vše to začalo koncem 19. století v USA popularizací tzv. „taylorismu“ (Frederic Winslow Taylor), rozvinulo se ve 20. století např. v Japonsku (tzv. „Toyota Production System“) a pokračuje v celém světě ve století 21. a to včetně střední Evropy – mimo jiné také na půdě Logistické akademie (viz vzdělávací modul M3 – Plánování výroby a intralogistika). Buďme vděčni osudu, že je stále se co učit 😊