Místo, kde logistik žasne

A nejen on. Miliony turistů navštěvují rekonstruované úseky Velké čínské zdi, místa, které je opředeno mnoha legendami, mýty a pověstmi. Nahoru vás dnes může vyvézt lanovka, dolů se můžete sklouznout po tobogánu. Na zdi se kocháte výhledem do krajiny a stavbou táhnoucí se kam až oko dohlédne. Ale největší fenomén je to, že Velká čínská zeď vůbec vznikla. Jde o historicky neopakovatelnou událost, dnešní technologie, lidé a zákony paradoxně znemožňují na stavbu podobného rozsahu byť jen pomyslet.

Jak je to možné?

Suchá čísla

Na celém světě existuje jen málo staveb, které by svou unikátností mohly Velké čínské zdi konkurovat. Ne nadarmo se o ní mluví jako o osmém divu světa. Zatímco u soch na Velikonočním ostrově nebo u pyramid můžeme žasnout nad využitím dostupných technologií, u Velké čínské zdi můžeme žasnout nad logistikou objemu prací, protože...

• Její začátek a konec jsou od sebe vzdálené 2700 km. Na východě je jejím začátkem čínská hranice s ruskou částí Mandžuska, na západě končí v poušti Gobi v průsmyku Jiayuguan – tam se nacházela čínská celnice na Hedvábné stezce.
• Zeď ovšem samozřejmě nevede rovně. Kopíruje terén, v některých místech má odbočky, vede paralelně v několika řadách a podobně, nedávné archeologické nálezy objevily její zbytky i tam, kde se o ní doposud nevědělo, takže její celková délka je neuvěřitelných 21 196 km. Ty části, které jsou viditelné a dostupné, mají zhruba 8 859 km.
• Kolísá její šířka i výška, na šířku má v základech až 9 m, výška je od 5 do 8 m. Hřeben zdi má na šířku okolo 5 m tak, aby se na něj vešel povoz s koňmi nebo desetistup vojáků. Pádu ze zdi zabraňuje zhruba metr vysoká zábrana a jeden a půl metru vysoké cimbuří.
• Její stavba probíhala kontinuálně, ale v zásadě v několika etapách. Stavba započala už v roce 221 př. n. l., její stáří je tedy 2238 let.
• Konec budování zdi se datuje ke konci dynastie Ming (1644), stavba byla zakončena okolo roku 1620.
• Stavba probíhala ve čtyřech fázích. Čching (okolo 220 př. n. l.), Chan (během prvního století př. n. l.), pak byla dlouhá pauza a s budováním se započalo opět ve 12. stol. za období říše Ťin a konečně za dynastie Ming.
• Aby mohla sloužit jako strategický bod, často vede na hřebenech hor. A tím pádem bylo třeba ji na nejvyšší vrcholky dostat – nejprudší stoupání Velké čínské zdi je v úseku Simatai a má 85 stupňů.
• Hotová zeď se neobešla bez strážců – v průměru každých 300 metrů se na ní nacházejí strážné věže (rozmístění je od devadesáti metrů po 18 kilometrů). Těch je dohromady okolo 25 000. Jejich výška i šířka v základech je okolo 13 m. Na každé strážné věži bylo okolo 30 až 50 vojáků. Na strategických místech zdi (v různých průsmycích) jsou vybudovány velké pevnosti.
• Zeď chápeme jako stavbu vojenského charakteru a je to zároveň největší stavba na světě. Její plocha je neuvěřitelných 2152 hektarů.
• V roce 1987 byla zapsána na seznam památek UNESCO.
• V hlavních turistických sezónách bývá na jednom z nejnavštěvovanějších úseků až 70 000 návštěvníků denně.

Fáze plánování

Velká čínská zeď je produktem potřeby starověké čínské velmoci. Tu totiž sužovaly nájezdy polokočovných barbarských kmenů ze severu, které rabovaly, kradly a plenily prosperující čínské území. Na mnoha místech stála osamocená opevnění, ta ale byla naprosto nedostatečná. Kromě odrážení útoků nomádských kmenů bylo třeba také ochránit Hedvábnou stezku, trasu, která obchodem rozvíjela největší starověké civilizace; včetně té čínské. A tak první císař Číny, Čchin Š'-chuang-ti, započal s propojováním stávajících opevnění a budováním nové, Velké čínské zdi.

Navzdory všeobecné představě, Velká čínská zeď by nikdy nevydržela nápor velkých vojsk, její účel byl vyloženě v odrážení menších útoků a v zabránění snadného přístupu menších a většinou nijak zvlášť organizovaných bojových skupin ze severu. Nicméně... navzdory používání na tehdejší dobu velmi moderních zbraní, i tento systém kolaboval. A to především na lidském faktoru – za doby vlád různých dynastií byli i strážci zdi různě motivování k výkonu své práce. A tak se sem tam nechávali prostě a jednoduše uplatit.

Sám sjednotitel mongolských kmenů Čingischán, kterému se v roce 1213 podařilo na pěti místech Velkou čínskou zeď prorazit a dva roky později se zmocnit Pekingu, řekl, že: „Síla zdi záleží na odvaze těch, kdo ji brání“.

Terén

Velká čínská zeď vede přes vysoké hory, hluboké lesy, řeky, stepi, ale i nehostinné pouště a planiny. V mnoha případech je přerušená právě terénními překážkami (například řekami nebo skálou), a tak je na několika místech možné ji vlastně „obejít“.

Materiál a konstrukce

V různých fázích výstavby se použité materiály lišily. Materiál se ovšem nedopravoval dál, než bylo nezbytně nutné – na stavbu bylo použito to, co se právě nacházelo v okolí. Požadavek totiž zněl jasně – Velká čínská zeď měla vyrůst co nejrychleji a co nejlevněji. Ve skalách tak dělníci používali kameny, v jinak kopcovitém terénu pak povětšinou hlínu, štěrk, tamaryšek a na pouštích rákos a písek. Pokud bylo materiál nutné dopravovat, dělo se tak velmi primitivními „technologiemi“. Většinou se materiál přenášel prostě v ruce. Další variantou byla tažná lana nebo jednokolové povozy, popřípadě se materiál nakládal na tažná zvířata, na osly a koně, v pouštích velbloudy. Jedna z nepotvrzených pověstí mluví o tom, že ve skalách se pro transport využívaly také kozy, které uměly lépe „lézt po skalách“. To ale patří spíš do oblasti mýtů.

Jádro zdi většinou tvoří dřevěné bednění, do kterého se postupně udusávala do maximální tvrdosti hlína. Později, za dynastie Ming, došlo k výraznému zpevnění celé zdi, chatrnější původní zeď se obestavěla kameny a pálenými cihlami, takže zeď získala na odolnosti a bytelnosti. Ve zdi jsou také vybudované propojovací chodby, sklady i prostory pro přebývání vojáků.

Lidské zdroje

Čína vždycky byla a je obrovská. A vzhledem k absolutistickému režimu nebylo o pracovníky nouzi. V první fázi výstavby pracovalo na stavbě až 70 % mužské populace celé Číny, to mluvíme o necelých čtyřech miliónech lidí. A o bezpečnosti práce nebo o jakýchkoliv příznivých pracovních podmínkách rozhodně mluvit nemůžeme. Některé zdroje uvádějí, že je Velká čínská zeď zároveň největším hřbitovem na světě. Při stavbě se dělníci potýkali s extrémními povětrnostními podmínkami, od kruté zimy po nesnesitelná horka, práce ve skalách, hlad a nemoci braly životy ve velkém. Můžeme se dočíst o tom, že oběti na životech dosáhly až k jednomu milionu. A těla jsou prý údajně zastavěná ve zdi. Utrpení lidu v první fázi výstavby se stalo součástí čínských dějin natolik intenzivně, že dodnes na něj odkazují různé umělecké počiny – od písní po literaturu. Později sloužila stavba zdi také jako něco na způsob gulagu, císařové na ni posílali své politické odpůrce, ale i jiné trestance.

• Stavba Velké čínské zdi měla velký dopad na čínskou demografii. Krom vojáků, kteří tvořili hlavní koordinační pracovní sílu, se na její výstavbě podíleli téměř všichni práceschopní muži, za období vlády dynastie Wej-Ťin dokonce i děti. Práce trvaly staletí, takže docházelo ke snížení porodnosti – ženy měly doslova strach porodit syna, protože jeho osud byl vlastně zpečetěn dopředu, klesla sňatkovost a populace se začala zmenšovat.

V dalších fázích už probíhala stavba o něco humánněji. Za dynastie Ming, které vděčíme za současnou podobu zdi, už na ní pracovali řemeslníci a vojáci, kteří dostávali za svou práci i nějakou tu odměnu.

Financování

Zvlášť první fáze výstavby byla poměrně problematická i z hlediska financování. 70 % mužů odešlo nuceně na stavbu a zbývající populace, která se počítala mezi tu bohatou, platila neuvěřitelné daně. Došlo k naprostému zruinování ekonomiky, které mělo dosah na několik dalších generací. Není divu, že na to konto nespokojený lid dynastii Čching svrhnul a stavba zdi se zastavila.

• Dnes je Velká čínská zeď z velké části rozebraná čínským obyvatelstvem. „Velký kormidelník“ Mao Ce-tung, jakožto člověk oddaný komunistickému režimu, oficiálně pobízel lid k tomu, aby zeď považovali jako dostupný stavební materiál zdarma. Bohužel, tato praxe (samozřejmě neoficiální) se v lidech zakořenila a trvá dodnes.

Informační tok

Obrovská Čína potřebovala vědět, kde se na jejích hranicích co děje. Signály ze strážných věží byly mnohem rychlejší než například kurýři na koních, byť jeli po zdi. Pomocí kouřových signálů bylo možné předat informaci z jednoho konce věže na druhý během jednoho dne.

V případě zpozorovaného nebezpečí zalarmovala strážná věž okolní jednotky – pomocí četnosti kouřových signálů se předávaly také informace o počtu nepřátel, podle toho přispěchaly na pomoc další vojenské síly.

Svou informační hodnotu měly také na dlouhých tyčích vyvěšené vlajky nebo svítilny. Právě kvůli dobrému rozhledu a přenosu informací byly strážné věže budovány strategicky na vyvýšených místech, odkud byl do okolí nejlepší možný rozhled.

Velká čínská zeď dnes

V originále se Velká čínská zeď jmenuje Wan-li čchang-čcheng, což doslova znamená Zeď dlouhá deset tisíc mil, v přeneseném významu Nekonečná zeď (deset tisíc je v Číně synonymem pro nekonečno, respektive nezměrné množství). Náš název Velká čínská zeď vznikl překladem anglického Great Wall of China.

Dnes se odhaduje, že kvůli vlivům přírody, povětrnostních podmínek a lidí je nenávratně zničeno až 30 % celé zdi. Vzhledem k tomu, že je to jedna z turisticky nejnavštěvovanějších památek na světě, započaly rekonstrukční a restaurátoské práce, v Číně je také schválená legislativa na její ochranu a existují státní i soukromé fondy na podporu její obnovy (nebo alespoň zachování).

I když je dnes budování zdí mezi národy velkým společenským tématem, Velká čínská zeď je z pochopitelných důvodů neopakovatelným historickým počinem. Stavba, která na generace zruinovala ekonomiku celé říše, jejíž „návratnost“ je nespočitatelná a stála životy statisíců? Velká čínská zeď je ovšem neuvěřitelným svědectvím o bohatství, absolutářství a dobré (i když „trošku“) bezohledné organizaci čínského národa. Dnes ji vidíme jako symbol Číny, monument, který slouží jako památník lidského úsilí, práce a odhodlání.

P.S.: Parametry objektu viditelného z měsíce musí být alespoň 110 km v průměru a ostrý kontrast s okolím. A k takovým objektům se Velká čínská zeď bohužel nepočítá – není tedy „jedinou lidskou stavbou viditelnou z Měsíce“. Za extrémně dobrých podmínek ji můžeme zahlédnout z oběžné dráhy Země, ale vzhledem k její podobnosti s okolím jsou v takových podmínkách lépe vidět jiné člověkem vytvořené objekty.